| 1 | Nechciť pak, abyste nevěděli, bratří, že otcové naši všickni pod oblakem byli, a všickni moře přešli, |
| 2 | A všickni v Mojžíše pokřtěni jsou v oblace a v moři, |
| 3 | A všickni týž pokrm duchovní jedli, |
| 4 | A všickni týž nápoj duchovní pili. Pili zajisté z duchovní skály, kteráž za nimi šla; a ta skála byl Kristus. |
| 5 | Ale ne ve mnohých z nich zalíbilo se Bohu, nebo zhynuli na poušti. |
| 6 | Ty pak věci za příklad nám býti mají k tomu, abychom nebyli žádostivi zlého, jako i oni žádali. |
| 7 | Protož nebuďte modláři, jako někteří z nich, jakož psáno jest: Posadil se lid, aby jedl a pil, a vstali, aby hrali. |
| 8 | Aniž smilněme, jako někteří z nich smilnili, a padlo jich jeden den třimecítma tisíců. |
| 9 | Ani pokoušejme Krista, jako někteří z nich pokoušeli, a od hadů zhynuli. |
| 10 | Ani repcete, jako i někteří z nich reptali, a zhynuli od záhubce. |
| 11 | Toto pak všecko u figuře dálo se jim, a napsáno jest k napomenutí našemu, kteříž jsme již na konci světa. |
| 12 | A protož kdo se domnívá, že stojí, hlediž, aby nepadl. |
| 13 | Pokušení vás nezachvátilo, než lidské. Ale věrnýť jest Bůh, kterýž nedopustí vás pokoušeti nad vaši možnost, ale způsobíť s pokušením také i vysvobození, abyste mohli snésti. |
| 14 | Protož, moji milí bratří, utíkejtež modlářství. |
| 15 | Jakožto opatrným mluvím. Vy suďte, co pravím. |
| 16 | Kalich dobrořečení, kterémuž dobrořečíme, zdaliž není společnost krve Kristovy? A chléb, kterýž lámeme, zdaliž není společnost těla Kristova? |
| 17 | Nebo jeden chléb, jedno tělo mnozí jsme; všickni zajisté z jednoho chleba jíme. |
| 18 | Pohleďte na Izraele podle těla. Zdaliž ti, kteříž jedí oběti, nejsou účastníci oltáře? |
| 19 | Což pak tedy dím? Že modla jest něco? Anebo že modlám obětované něco jest? Nikoli. |
| 20 | Ale toto pravím, že, což obětují pohané, ďáblům obětují, a ne Bohu. Nechtělť bych pak, abyste vy byli účastníci ďáblů. |
| 21 | Nebo nemůžete kalicha Páně píti a kalicha ďáblů; nemůžete účastníci býti stolu Páně a stolu ďáblů. |
| 22 | Čili k hněvu popouzíme Pána? Zdali silnější jsme nežli on? |
| 23 | Všecko mi sluší, ale ne všecko jest užitečné; všecko mi sluší, ale ne všecko vzdělává. |
| 24 | Žádný nehledej svých věcí, ale jeden každý toho, což jest bližního. |
| 25 | Všecko, což se v masných krámích prodává, jezte, nic se nevyptávajíce pro svědomí. |
| 26 | Nebo Páněť jest země i plnost její. |
| 27 | Pozval-liť by vás pak kdo z nevěřících k stolu, a chcete jíti, vše, cožkoli bylo by vám předloženo, jezte, nic se nevyptávajíce pro svědomí. |
| 28 | Pakli by vám někdo řekl: Toto jest modlám obětované, nejezte pro toho, jenž oznámil, a pro svědomí. Páně zajisté jest země i plnost její. |
| 29 | Svědomí pak pravím ne tvé, ale toho druhého. Nebo proč by měla svoboda má potupena býti od cizího svědomí? |
| 30 | A poněvadž já s díků činěním požívám, proč mi se rouhají příčinou toho, z čehož já díky činím? |
| 31 | Protož buďto že jíte, nebo pijete, anebo cožkoli činíte, všecko k slávě Boží čiňte. |
| 32 | Bez úrazu buďte i Židům i Řekům i církvi Boží, |
| 33 | Jakož i já ve všem líbím se všechněm, nehledaje v tom svého užitku, ale mnohých, aby spaseni byli. |
