| 1 | Následovníci moji buďte, jako i já Kristův. |
| 2 | Chválímť pak vás, bratří, že všecky věci mé v paměti máte, a jakž jsem vydal vám ustanovení, tak je zachováváte. |
| 3 | Chciť pak, abyste věděli, že všelikého muže hlava jest Kristus, a hlava ženy muž, hlava pak Kristova Bůh. |
| 4 | Každý muž, modle se aneb prorokuje s přikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu svou. |
| 5 | Každá pak žena, modleci se anebo prorokujici s nepřikrytou hlavou, ohyžďuje hlavu svou; nebo jednostejná věc jest, jako by se oholila. |
| 6 | Nebo nezavíjí-liť žena hlavy své, nechažť se také ostříhá. Pakli jest mrzká věc ženě oholiti se neb ostříhati, nechažť se zavíjí. |
| 7 | Mužť nemá zavíjeti hlavy své, obraz a sláva Boží jsa, ale žena sláva mužova jest. |
| 8 | Nebo není muž z ženy, ale žena z muže. |
| 9 | Není zajisté muž stvořen pro ženu, ale žena pro muže. |
| 10 | Protož máť žena míti obestření na hlavě pro anděly. |
| 11 | Avšak ani muž bez ženy, ani žena bez muže, v Pánu. |
| 12 | Nebo jakož žena jest z muže, tak i muž skrze ženu, všecky pak věci z Boha. |
| 13 | Vy sami mezi sebou suďte, sluší-li se ženě s nepřikrytou hlavou modliti Bohu. |
| 14 | Zdaliž vás i samo přirození neučí, žeť jest ohyzda muži míti dlouhé vlasy? |
| 15 | Ale ženě míti dlouhé vlasy poctivé jest; nebo vlasové k zastírání dány jsou jí. |
| 16 | Jestliže pak komu se vidí neustupným býti, myť takového obyčeje nemáme, ani církev Boží. |
| 17 | Toto pak předkládaje, nechválím toho, že ne k lepšímu, ale k horšímu se scházíte. |
| 18 | Nejprve zajisté, když se scházíte do shromáždění, slyším, že jsou roztržky mezi vámi, a poněkud tomu věřím. |
| 19 | Neboť musejí i kacířstva mezi vámi býti, aby právě zbožní zjeveni byli mezi vámi. |
| 20 | A tak když se scházíte vespolek, jižť to není večeři Páně jísti, |
| 21 | Poněvadž jeden každý nejprv večeři svou přijímá v jedení, a tu někdo lační, a jiný se přepil. |
| 22 | A což pak domů nemáte k jedení a ku pití? Čili církev Boží tupíte, a zahanbujete ty, kteříž nemají hojnosti pokrmů? Což vám dím? Chváliti budu vás? V tom jistě nechválím. |
| 23 | Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb, |
| 24 | A díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. |
| 25 | Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrátkoli píti budete, na mou památku. |
| 26 | Nebo kolikrátž byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujte, dokavadž nepřijde. |
| 27 | A protož kdokoli jedl by chléb tento a pil z kalicha Páně nehodně, vinen bude tělem a krví Páně. |
| 28 | Zkusiž tedy sám sebe člověk, a tak chléb ten jez, a z toho kalicha pí. |
| 29 | Nebo kdož jí a pije nehodně, odsouzení sobě jí a pije, nerozsuzuje těla Páně. |
| 30 | Protož mezi vámi jsou mnozí mdlí a nemocní, a spí mnozí, |
| 31 | Ješto kdybychom se sami rozsuzovali, nebyli bychom souzeni. |
| 32 | Ale když býváme souzeni, ode Pána býváme poučováni, abychom s světem nebyli odsouzeni. |
| 33 | A tak, bratří moji, když se scházíte k jedení, jedni na druhé čekávejte. |
| 34 | Pakli kdo lační, doma jez, abyste se nescházeli k odsouzení. Jiné pak věci, když přijdu, zřídím. |
