| 1 | O čemž jste mi pak psali, k tomuť vám toto odpovídám: Dobréť by bylo člověku ženy se nedotýkati. |
| 2 | Ale pro uvarování se smilstva, jeden každý manželku svou měj a jedna každá měj muže svého. |
| 3 | Muž k ženě povinnou přívětivost okazuj, a tak podobně i žena muži. |
| 4 | Žena vlastního těla svého v moci nemá, ale muž; též podobně i muž těla svého vlastního v moci nemá, ale žena. |
| 5 | Nezbavujte jeden druhého, leč by to bylo z společného svolení na čas, abyste se uprázdnili ku postu a k modlitbě; a potom zase k témuž se navraťte, aby vás nepokoušel satan pro nezdrželivost vaši. |
| 6 | Ale toť pravím podle dopuštění, ne podle rozkazu. |
| 7 | Nebo chtěl bych, aby všickni lidé tak byli jako já, ale jeden každý svůj vlastní dar od Boha má, jeden tak a jiný jinak. |
| 8 | Pravím pak neženatým a vdovám: Dobré jest jim, aby tak zůstali jako i já. |
| 9 | Pakliť se nemohou zdržeti, nechažť v stav manželský vstoupí; nebo lépe jest v stav manželský vstoupiti nežli páliti se. |
| 10 | Vdaným pak přikazuji ne já, ale Pán, řka: Manželka od muže neodcházej. |
| 11 | Pakliť by odešla, zůstaniž nevdaná, anebo smiř se s mužem svým. Tolikéž muž nepropouštěj ženy. |
| 12 | Jiným pak pravím já, a ne Pán: Má-li který bratr manželku nevěřící, a ta povoluje býti s ním, nepropouštějž jí. |
| 13 | A má-li která žena muže nevěřícího, a on chce býti s ní, nepropouštěj ho. |
| 14 | Posvěcenť jest zajisté nevěřící muž pro ženu věřící, a žena nevěřící posvěcena jest pro muže; sic jinak děti vaši nečistí by byli, ale nyní svatí jsou. |
| 15 | Pakliť nevěřící odjíti chce, nechať jde. Neníť manem bratr neb sestra v takové věci, ale ku pokoji povolal nás Bůh. |
| 16 | A kterak ty víš, ženo, získáš-li muže svého? Anebo co ty víš, muži, získáš-li ženu? |
| 17 | Ale jakž jednomu každému odměřil Bůh a jakž jednoho každého povolal Pán, tak choď. A takť ve všech církvech řídím. |
| 18 | Obřezaný někdo povolán jest? Neuvodiž na sebe neobřezání; pakli kdo v neobřízce povolán, neobřezuj se. |
| 19 | Nebo obřízka nic není, a neobřízka také nic není, ale zachovávání přikázání Božích. |
| 20 | Jeden každý v povolání tom, jímž povolán jest, zůstávej. |
| 21 | Služebníkem byv, povolán jsi? Nedbej na to. Pakli bys mohl býti svobodný, raději toho užívej. |
| 22 | Nebo kdož jest v Pánu povolán, byv služebníkem, osvobozený jest Páně. Též podobně kdož jest povolán byv svobodný, služebník jest Kristův. |
| 23 | Za mzdu koupeni jste, nebuďtež služebníci lidští. |
| 24 | Jeden každý, jakž povolán jest, bratří, v tom zůstávej před Bohem. |
| 25 | O pannách pak přikázání Páně nemám, ale však radu dávám, jakožto ten, jemuž z milosrdenství svého Pán dal věrným býti. |
| 26 | Za toť pak mám, že jest to dobré pro nastávající potřebu, totiž že jest dobré člověku tak býti. |
| 27 | Přivázán-lis k ženě, nehledej rozvázání. Jsi-li prost od ženy, nehledej ženy. |
| 28 | Pakli bys ses i oženil, nezhřešils, a vdala-li by se panna, nezhřešila; ale trápení těla míti budou takoví; jáť pak vám odpouštím. |
| 29 | Ale totoť vám pravím, bratří, protože čas ostatní jest ukrácený: náležíť tedy, aby i ti, kteříž mají ženy, byli, jako by jich neměli. |
| 30 | A kteříž plačí, jako by neplakali, a kteříž se radují, jako by se neradovali, a kteříž kupují, jako by nevládli, |
| 31 | A kteříž užívají tohoto světa, jako by neužívali. Neboť pomíjí způsob tohoto světa. |
| 32 | A já bych rád chtěl, abyste vy bez pečování byli. Nebo kdo ženy nemá, pečuje o to, což jest Páně, kterak by se líbil Pánu. |
| 33 | Ale kdo se oženil, pečuje o věci tohoto světa, kterak by se líbil ženě. |
| 34 | Rozdílnéť jsou jistě žena a panna. Nevdaná pečuje o to, což jest Páně, aby byla svatá i tělem i duchem, ale vdaná pečuje o věci světa, kterak by se líbila muži. |
| 35 | Totoť pak pravím proto, abych vám to, což jest užitečnějšího, ukázal, ne abych na vás osidlo uvrhl, ale abyste slušně a případně Pána se přídrželi bez všeliké roztržitosti. |
| 36 | Pakli kdo za neslušnou věc své panně pokládá pomíjení času k vdání, a tak by se státi mělo, učiň, jakžkoli chce, nezhřeší. Nechažť ji vdá. |
| 37 | Ale kdož jest se pevně ustavil v srdci svém, a není mu toho potřeba, ale v moci má vlastní vůli svou, a to uložil v srdci svém, aby choval pannu svou, dobře činí. |
| 38 | A tak i ten, kdož vdává pannu svou, dobře činí, ale kdo nevdává, lépe činí. |
| 39 | Žena přivázána jest k manželství zákonem dotud, dokudž její muž živ jest. Pakli by umřel muž její, svobodná jest; můž se vdáti, za kohož chce, toliko v Pánu. |
| 40 | Ale blahoslavenější jest, zůstala-li by tak, podle mého soudu. Mámť pak za to, žeť i já mám Ducha Božího. |
