| 1 | Začínáme opět sami sebe chváliti? Zdaliž potřebujeme, jako někteří, schvalujících listů k vám, nebo od vás k jiným? |
| 2 | List náš vy jste, napsaný v srdcích našich, kterýž znají a čtou všickni lidé. |
| 3 | Nebo to zjevné jest, že jste vy list Kristův, zpravený skrze přisluhování naše, napsaný ne černidlem, ale Duchem Boha živého, ne na dskách kamenných, ale na dskách srdce masitých. |
| 4 | Doufání pak takové máme skrze Krista k Bohu, |
| 5 | Ne že bychom dostateční byli mysliti něco sami z sebe, jakožto sami z sebe, ale dostatečnost naše z Boha jest. |
| 6 | Kterýžto i hodné nás učinil služebníky Nového Zákona, ne litery, ale Ducha. Nebo litera zabíjí, ale duch obživuje. |
| 7 | A poněvadž přisluhování smrti, literami vyryté na dskách kamenných, bylo slavné, tak že nemohli patřiti synové Izraelští v tvář Mojžíšovu, pro slávu oblíčeje jeho, kteráž pominouti měla, |
| 8 | I kterakž by tedy ovšem přisluhování Ducha nemělo býti slavné? |
| 9 | Nebo poněvadž přisluhování pomsty slavné bylo, mnohemť se více rozhojňuje v slávě přisluhování spravedlnosti. |
| 10 | Nebo to, což oslaveno bylo, aniž oslaveno bylo v té částce, u přirovnání převýšené slávy nového přisluhování. |
| 11 | Nebo poněvadž to pomíjející slavné bylo, mnohemť více to, což zůstává, jestiť slavné. |
| 12 | Protož majíce takovou naději, mnohé svobody užíváme, |
| 13 | A ne jako Mojžíš, kterýž kladl zástření na tvář svou, aby nepatřili synové Izraelští k cíli té věci pomíjející. |
| 14 | Ale ztupeni jsou smyslové jejich. Nebo až do dnešního dne to zastření v čítání Starého Zákona zůstává neodkryté; nebo skrze Krista toliko se odnímá. |
| 15 | Protož až do dnešního dne, když se čtou knihy Mojžíšovy, zastření jest položeno na jejich srdci. |
| 16 | Než jakž by se obrátilo ku Pánu, odňato bude zástření. |
| 17 | Nebo Pán Duch jest, a kdež jest Duch Páně, tuť i svoboda. |
| 18 | My pak všickni odkrytou tváří slávu Páně jakožto v zrcadle spatřujíce, v týž obraz proměněni býváme od slávy v slávu, jakožto od Ducha Páně. |
