| 1 | Protož prosímť vás já vězeň v Pánu, abyste hodně chodili, jakž sluší na povolání vaše, kterýmž povoláni jste, |
| 2 | Se vší pokorou, tichostí, i s snášelivostí, snášejíce se vespolek v lásce, |
| 3 | Usilujíce zachovávati jednotu Ducha v svazku pokoje. |
| 4 | Jedno jest tělo, a jeden Duch, jakož i povoláni jste v jedné naději povolání vašeho. |
| 5 | Jeden Pán, jedna víra, jeden křest, |
| 6 | Jeden Bůh a Otec všech, kterýž jest nade všecko, a skrze všecko, i ve všech vás. |
| 7 | Jednomu pak každému z nás dána jest milost podle míry obdarování Kristova. |
| 8 | Protož dí Písmo: Vstoupiv na výsost, jaté vedl vězně, a dal dary lidem. |
| 9 | Ale to, že vstoupil, co jest, jediné že i sstoupil prve do nejnižších stran země? |
| 10 | Ten pak, jenž sstoupil, onť jest, kterýž i vstoupil vysoko nade všecka nebesa, aby naplnil všecko. |
| 11 | A onť jest dal některé zajisté apoštoly, některé pak proroky, jiné evangelisty, jiné pastýře a učitele, |
| 12 | Pro spořádání svatých, k dílu služebnosti, k vzdělání těla Kristova, |
| 13 | Až bychom se sběhli všickni v jednotu víry a známosti Syna Božího, v muže dokonalého, v míru postavy plného věku Kristova, |
| 14 | Abychom již více nebyli děti, zmítající se a točící každým větrem učení v neustavičnosti lidské, v chytrosti k oklamávání lstivému; |
| 15 | Ale pravdu činíce v lásce, rosťme v něj všelikterak, v toho, kterýž jest hlava, totiž Kristus, |
| 16 | Z kteréhožto všecko tělo příslušně spojené a svázané po všech kloubích přisluhování, podle vnitřní moci v míru jednoho každého údu, zrůst těla činí, k vzdělání svému v lásce. |
| 17 | A protož totoť pravím a osvědčuji v Pánu, abyste již více nechodili, jako i jiní pohané chodí, v marnosti mysli své, |
| 18 | Zatemnění v rozumu, odcizeni jsouce od života Božího, pro neznámost, kteráž jest v nich z zatvrzení srdce jejich. |
| 19 | Kteřížto zoufavše sobě, vydali se v nestydatost, aby všelikou nečistotu páchali s chtivostí. |
| 20 | Ale vy ne tak jste se vyučili následovati Krista, |
| 21 | Ač jestliže jste ho slyšeli a o něm byli vyučeni, jakž ta jest pravda v Ježíšovi, |
| 22 | Totiž, složiti ono první obcování podle starého člověka, rušícího se, podle žádostí oklamávajících, |
| 23 | Obnoviti se pak duchem mysli vaší, |
| 24 | A obléci nového člověka, podle Boha stvořeného, v spravedlnosti a v svatosti pravdy. |
| 25 | Protož složíce lež, mluvtež pravdu jeden každý s bližním svým; nebo jsme vespolek údové. |
| 26 | Hněvejte se, a nehřešte; slunce nezapadej na hněvivost vaši. |
| 27 | Nedávejte místa ďáblu. |
| 28 | Kdo kradl, již více nekraď, ale raději pracuj, dělaje rukama svýma, což dobrého jest, aby měl z čeho uděliti nuznému. |
| 29 | Žádná řeč mrzutá nevycházej z úst vašich, ale ať jest každé promluvení dobré k vzdělání užitečnému, aby dalo milost posluchačům. |
| 30 | A nezarmucujte Ducha svatého Božího, kterýmžto znamenáni jste ke dni vykoupení. |
| 31 | Všeliká hořkost, a rozzlobení se, i hněv, i křik, i rouhání buď odjato od vás, se vší zlostí, |
| 32 | Ale buďte k sobě vespolek dobrotiví, milosrdní, odpouštějíce sobě vespolek, jakož i Bůh v Kristu odpustil vám. |
