| 1 | Zákon zajisté, maje stín budoucího dobrého, a ne sám obraz pravý těch věcí, jednostejnými, kteréž po všecka léta obětují, obětmi nikdy nemůž přistupujících dokonalých učiniti. |
| 2 | Sic jinak zdaliž by již nepřestaly obětovány býti, protože by již neměli žádného svědomí z hříchu ti, jenž obětují, jsouce jednou očištěni? |
| 3 | Ale při těch obětech připomínání hříchů děje se každého roku. |
| 4 | Neboť možné není, aby krev býků a kozlů shladila hříchy. |
| 5 | Protož vcházeje na svět, dí: Obětí a darů nechtěl jsi, ale tělo jsi mi způsobil. |
| 6 | Zápalných obětí, ani obětí za hřích jsi neoblíbil. |
| 7 | Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně), abych činil, ó Bože, vůli tvou. |
| 8 | Pověděv napřed: Že obětí a darů, a zápalů, i obětí za hřích, (kteréž se podle Zákona obětují), nechtěl jsi, aniž jsi jich oblíbil, |
| 9 | Tehdy řekl: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně) abych činil, ó Bože, vůli tvou. Ruší první, aby druhé ustanovil. |
| 10 | V kteréžto vůli posvěceni jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou. |
| 11 | A všeliký zajisté kněz přístojí, na každý den službu konaje, a jednostejné často obětuje oběti, kteréž nikdy nemohou odjíti hříchů. |
| 12 | Ale tento, jednu obět obětovav za hříchy, vždycky sedí na pravici Boží, |
| 13 | Již dále očekávaje, až by položeni byli nepřátelé jeho za podnož noh jeho. |
| 14 | Nebo jednou obětí dokonalé učinil na věky ty , kteříž posvěceni bývají. |
| 15 | Svědčíť pak nám to i sám Duch svatý. Nebo prve pověděv: |
| 16 | Tatoť jest smlouva, kterouž učiním s nimi po těch dnech, praví Pán: Dám zákony své v srdce jejich, a na myslech jejich napíši je, |
| 17 | Za tím řekl: A na hříchy jejich, i na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více. |
| 18 | Kdežť pak jest odpuštění jich, neníť potřebí více oběti za hřích. |
| 19 | Majíce tedy, bratří, plnou svobodu k vjíti do svatyně skrze krev Ježíšovu, |
| 20 | Tou cestou novou a živou, kterouž nám způsobil skrze oponu, to jest tělo své, |
| 21 | A majíce kněze velikého nad domem Božím, |
| 22 | Přistupmež s pravým srdcem, v plné jistotě víry, očištěná majíce srdce od svědomí zlého, |
| 23 | A umyté tělo vodou čistou, držmež nepochybné vyznání naděje; (nebo věrnýť jest ten, kterýž zaslíbil.) |
| 24 | A šetřme jedni druhých, k rozněcování se v lásce a dobrých skutcích, |
| 25 | Neopouštějíce společného shromáždění našeho, jako někteří obyčej mají, ale napomínajíce se, a to tím více, čímž více vidíte, že se ten den přibližuje. |
| 26 | Nebo jestliže bychom dobrovolně hřešili po přijetí známosti pravdy, nezůstávalo by již více oběti za hříchy, |
| 27 | Ale hrozné nějaké očekáváni soudu, a ohně prudká pálivost, kterýž žráti má protivníky. |
| 28 | Kdož by koli pohrdal Zákonem Mojžíšovým, bez lítosti pode dvěma neb třmi svědky umírá. |
| 29 | Což se vám zdá, jak přísnějšího trestání hoden jest ten, kdož by Syna Božího pošlapával a krev smlouvy, kterouž byl posvěcen, za nehodnou drahého vážení by měl, a duchu milosti potupu učinil? |
| 30 | Známeť zajisté toho, jenž řekl: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán. A opět: Pán souditi bude lid svůj. |
| 31 | Hroznéť jest upadnouti v ruce Boha živého. |
| 32 | Rozpomeňtež se pak na předešlé dny, v nichžto osvíceni byvše, mnohý boj rozličných utrpení snášeli jste, |
| 33 | Buďto když jste byli i pohaněními i ssouženími jako divadlo učiněni, buďto účastníci učiněni byvše těch, kteříž tak zmítáni byli. |
| 34 | Nebo i vězení mého čitelni jste byli, a rozchvátání statků svých s radosti jste strpěli, vědouce, že v sobě máte lepší zboží nebeské a trvanlivé. |
| 35 | Protož neodmítejtež od sebe smělé doufanlivosti vaší, kterážto velikou má odplatu. |
| 36 | Než potřebíť jest vám trpělivosti, abyste vůli Boží činíce, dosáhli zaslíbení. |
| 37 | Nebo ještě velmi, velmi maličko, a aj, ten, kterýž přijíti má, přijde, a nebudeť meškati. |
| 38 | Spravedlivý pak z víry živ bude. Pakli by se kdo jinam obrátil, nezalibuje sobě duše má v něm. |
| 39 | Ale myť nejsme poběhlci k zahynutí, ale věřící k získání duše. |
