| 1 | Jakub, Boží a Pána Jezukrista služebník, dvanácteru pokolení rozptýlenému pozdravení vzkazuje. |
| 2 | Za největší radost mějte, bratří moji, kdyžkoli pokušeními obkličováni býváte rozličnými, |
| 3 | Vědouce, že zkušení víry vaší působí trpělivost. |
| 4 | Trpělivost pak ať má dokonalý skutek, abyste byli dokonalí a celí, v ničemž nemajíce nedostatku. |
| 5 | Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti, žádejž jí od Boha, kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá; i budeť jemu dána. |
| 6 | Žádejž pak důvěrně, nic nepochybuje. Nebo kdož pochybuje, podoben jest vlnám mořským, kteréž vítr sem i tam žene, a jimi zmítá. |
| 7 | Nedomnívej se zajisté člověk ten, by co vzíti měl ode Pána, |
| 8 | Jakožto muž dvojí mysli a neustavičný ve všech cestách svých. |
| 9 | Chlubiž se pak bratr ponížený v povýšení svém, |
| 10 | A bohatý v ponížení se; nebo jako květ byliny pomine. |
| 11 | Nebo jakož slunce vzešlé s horkostí usušilo bylinu, a květ její spadl, i ušlechtilost postavy jeho zhynula, takť i bohatý v svých cestách usvadne. |
| 12 | Ale blahoslavený muž, kterýž snáší pokušení, nebo když bude zkušen, vezme korunu života, kterouž zaslíbil Pán těm, jenž ho milují. |
| 13 | Žádný, když bývá pokoušín, neříkej, že by od Boha pokoušín byl; neboť Bůh nemůže pokoušín býti ve zlém, aniž on koho pokouší. |
| 14 | Ale jeden každý pokoušín bývá, od svých vlastních žádostí jsa zachvacován a oklamáván. |
| 15 | Potom žádost když počne, porodí hřích, hřích pak vykonaný zplozuje smrt. |
| 16 | Nebluďtež, bratří moji milí. |
| 17 | Všeliké dání dobré a každý dar dokonalý shůry jest sstupující od Otce světel, u něhožto není proměnění, ani jakého pro obrácení se někam jinam zastínění. |
| 18 | On proto, že chtěl, zplodil nás slovem pravdy, k tomu, abychom byli prvotiny nějaké stvoření jeho. |
| 19 | A tak, bratří moji milí, budiž každý člověk rychlý k slyšení, ale zpozdilý k mluvení, zpozdilý k hněvu. |
| 20 | Nebo hněv muže spravedlnosti Boží nepůsobí. |
| 21 | Protož odvrhouce všelikou nečistotu, a ohyzdnost zlosti, s tichostí přijímejte vsáté slovo, kteréž může spasiti duše vaše. |
| 22 | Buďtež pak činitelé slova, a ne posluchači toliko, oklamávajíce sami sebe. |
| 23 | Nebo byl-li by kdo posluchač slova, a ne činitel, ten podoben jest muži spatřujícímu obličej přirozený svůj v zrcadle. |
| 24 | Vzhlédl se zajisté, i odšel, a hned zapomenul, jaký by byl. |
| 25 | Ale kdož by se vzhlédl v dokonalý zákon svobody a zůstával by v něm, ten nejsa posluchač zapominatelný, ale činitel skutku, ten, pravím, blahoslavený bude v skutku svém. |
| 26 | Zdá-li se pak komu z vás, že jest nábožný, avšak v uzdu nepojímá jazyka svého, ale svodí srdce své, takového marné jest náboženství. |
| 27 | Náboženství čisté a neposkvrněné před Bohem a Otcem totoť jest: Navštěvovati sirotky a vdovy v souženích jejich a ostříhati sebe neposkvrněného od světa. |
