| 1 | Nebuďtež mnozí mistři, bratří moji, vědouce, že bychom těžší odsouzení vzali. |
| 2 | V mnohém zajisté klesáme všickni. Kdožť neklesá v slovu, tenť jest dokonalý muž, mohoucí jako uzdou spravovati všecko tělo. |
| 3 | An my koně v uzdu pojímáme, aby nám povolni byli, a vším tělem jejich vládneme. |
| 4 | An i lodí tak veliké jsouce a prudkými větry hnány bývajíce, však i nejmenším veslem bývají sem i tam obracíny, kamžkoli líbí se tomu, kdož je spravuje. |
| 5 | Tak i jazyk malý úd jest, avšak veliké věci provodí. Aj, maličký oheň, kterak veliký les zapálí! |
| 6 | A jestiť jazyk jako oheň a svět nepravosti. Takť jest, pravím, postaven jazyk mezi údy našimi, nanečišťující celé tělo, a rozpalující kolo narození našeho, jsa rozněcován od ohně pekelného. |
| 7 | Všeliké zajisté přirození i zvěři, i ptactva, i hadů, i mořských potvor bývá zkroceno, a jest okroceno od lidí; |
| 8 | Ale jazyka žádný z lidí zkrotiti nemůže; tak jest nezkrotitelné zlé, pln jsa jedu smrtelného. |
| 9 | Jím dobrořečíme Bohu Otci a jím zlořečíme lidem, ku podobenství Božímu stvořeným. |
| 10 | Z jedněch a týchž úst pochází dobrořečení i zlořečení. Ne takť býti má, bratří moji. |
| 11 | Zdaliž studnice jedním pramenem vydává sladkou i hořkou vodu? |
| 12 | Zdaliž může, bratří moji, fíkový strom nésti olivky, aneb vinný kmen fíky? Takť žádná studnice slané a sladké vody spolu vydávati nemůže. |
| 13 | Kdo jest moudrý a umělý mezi vámi? Ukažiž dobrým obcováním skutky své v krotké moudrosti. |
| 14 | Pakliť máte mezi sebou hořkou závist a zdráždění v srdci svém, nechlubte se a neklamejte proti pravdě. |
| 15 | Neníť zajisté ta moudrost shůry sstupující, ale jest zemská, hovadná a ďábelská. |
| 16 | Nebo kdežť jest závist a rozdráždění, tu jest roztržka a všeliké dílo zlé. |
| 17 | Ale moudrost, kteráž jest shůry, nejprve zajisté jest čistotná, potom pokojná, mírná, povolná, plná milosrdenství a ovoce dobrého, bez rozsuzování a bez pokrytství. |
| 18 | Ovoce pak spravedlnosti v pokoji rozsívá se těm, kteříž pokoj působí. |
